Ten pocit, když si obléknete džíny a zjistíte, že je nejen že v naprostý pohodě zapnete, což není ve vašem případě až tak běžné jak byste chtěli, ale že vám tam i zůstalo krapet místa navíc. Najednou se ta hrůza z dalšího nákupu většího oblečení rozplyne a vy s úlevou vydechnete. A ano, i v tuhle chvíli máte v těch kalhotách pohodlíčko.
Život krok za krokem, jak leží a běží, štve a těší v přímém přenosu přímo z podnosu pod nos ;-)
3. května 2017
1. května 2017
031: Květnový krásnění
Při pohledu z okna mohu konstatovat jediné: "Je opravdu nádherný den!"
První květen a já mám chuť udělat zase další kroky. Udělat něco, co mne fakt posune, tak jako to vzniklo během prvního dne měsíce dubna, kterým vyvrcholila série jarních změn. Tak jsem si to pro sebe pojmenovala.
První květen a já mám chuť udělat zase další kroky. Udělat něco, co mne fakt posune, tak jako to vzniklo během prvního dne měsíce dubna, kterým vyvrcholila série jarních změn. Tak jsem si to pro sebe pojmenovala.
29. dubna 2017
029: Deník - malý kousek vašeho tajného světa
Na různé zápisky ze života vzniklo už tolik obměn, že vybrat si jen jednu působí jako těžký hřích. Můžete si psát vděčnosti, knihy snů, ranní stránky, afirmace a různé journaly, kde se mísí klasický diář s osobními zápisky všeho druhu. Ale přesto je jedna universální rada, kterou dostane každý (nejen) začátečník v osobním rozvoji: Piš si deník!
25. dubna 2017
025: Skočil na mě nějakej moribundus
Od pátku mě bolí břicho. Je mi těžko a nevím co by, abych se toho zbavila. Po snídani se to vždy zlepšilo. V pátek tomu neprospěly prvně ochutnané sójové ďobáčky, které mě osobně dost okouzlily, ale žaludek je evidentně jiného názoru.
24. dubna 2017
024: Kdybych byla dnešní nákup
Když jsem šla z podvečerního záchranného nákupu neodolala jsem a pokusila se svůj rozbouřený žaludek zklidnit tím nejobyčejnějším rohlíkem, jaký jsem jen mohla koupit. Pšeničný tukový za dvě kačky.
S chutí jsem se zakousla.
23. dubna 2017
023: Porovnávám se
Kdo jsem byla a kým jsem dnes? Proč jsem dřív byla šťastná a dnes tolik nejsem? Proč jsem byla taková a maková a dnes nejsem? Proč a proč a proč? Pro slepičí kvoč.
Nejradši bych se takhle odbyla, protože tyhle otázky se ke mě opakovaně vrací ve velkých kruzích a dožadují se vysvětlení. Skutečného vysvětlení, které bude dávat smysl a které povede k řešení.
22. dubna 2017
022: Ne, děkuji, tohle nedělám
Člověk má občas tendenci podléhat tomu, že věci jsou definitivní. Když se něčím prokoušeme, probereme to ze všech stran a máme pocit, že je to jasné, zaujmeme stanovisko a dojdeme k nějakému řešení.
Tím je hotovo. Vyřízeno.
21. dubna 2017
19. dubna 2017
019: Když třídit (už) nestačí
Třídíme celý život. Třídily jsme už za totáče. Ještě v době, kdy jsem byla tak malá, že jsem kulový věděla proč, jsme dávaly staré noviny, krabičky od léků nebo Granka a pytlíky od surovin do speciální krabice schované u dveří záchoda. Když se toho nasbíralo dost, svázalo se to a odvezlo do sběrného dvora.
18. dubna 2017
17. dubna 2017
017: Super rychlé velikonoce
Teda, pokud bych byla Čech podle toho, jak dodržuju určité tradice, těžce bych to projela.
Velikonoce nikdy nepatřily mezi svátky, který jsem měla ráda. Pomlázka, vajíčka, beránek... Nevim. Divný.
Letos na ně totálně pečeme. Teda vlastně jsme nepekly vůbec nic. Nějak to jde mimo nás. Totální nezájem. Nic ostentativního, nic osobního, prostě jen není prostor ani chuť se tím zabývat.
16. dubna 2017
016: Hlava plná nápadů není cool
Co může být horší než nemít žádný nápad? Mít jich spoustu a neumět se rozhodnout. Neumět si nějaký vybrat.
Někdy je možná lepší, když má člověk jen pár nápadů, nebo ideálně jen jeden jediný, který pak piluje a dotahuje k dokonalosti. Hledá a dolaďuje cestičky, jak co udělat, a po čase jak to udělat jednodušeji, rychleji a třebas i nějak automaticky.
15. dubna 2017
015: Baklava forever
"Když jsem před patnácti lety... Patnácti? Nééé, asi jen třinácti..." Tak začínala moje věta, když jsem chtěla popsat svou první zkušenost s baklavou...
Ty jo, připadám si jako pamětník. Přitom nejsem tak stará, ale tohle znělo fakt hrozně. No dobře, je to prostě hodně dávno, co jsem ochutnala tu úplně první baklavu. Pamatuju si to ale jako by to bylo včera. No, tak to zase kecám, včera jsem se poflakovala doma a nic nedělala, ale pochutnávala jsem si na úplně jiné baklavě. Přesto ta první vzpomínka nevybledla.
13. dubna 2017
013: Zas podléhám pečení
Ne že bych na pečení zanevřela, jen to poslední roky nebylo jako kdysi.
Když mi během střední došlo, že je to moje láska, že mne neuvěřitelně baví dělat různé koláče, dorty a těšit se z toho, když se to povede, voní a chutná, zařadila jsem to mezi svoje odpočinkové aktivity, které mě těší a vždy znovu nakopnou.
12. dubna 2017
012: Překonávat svoje strachy
Dnes jsem zahlídla supr sestřih videa od Michelle, která se při stěhování do New Yorku rozhodla postavit svým strachům a vymyslela si na sebe výzvu (no jo, výzvy taky miluju). 100 dní - 100 strachů, které se pokusí překonat. Všechny tyhle kroky samozřejmě zdokumentovala nejen na svém blogu »»»
10. dubna 2017
010: Těším se na ten den
... kdy bude tak teplo, že až vyperu prádlo, nepověsím ho na topení ani na sušák do obýváku, ale hodím ho do lavoru a odnesu na zahradu. Rozvěsím ho na šňůry a nechám ho napustit vůní slunce. Paprsky budou šimrat jednotlivá vlákna našich triček, ručníků a spoďár a ještě dlouho poté budou vonět tak, jako nic jiného nevoní, hihi.
9. dubna 2017
8. dubna 2017
008: Jak si komplikujeme jednoduché cesty
Vrátila se mi z Holčičí noci zaujatá zapékacími korálky. Taková blbost, říkala jsem si před lety, když to u nás začalo. Proč bych skládala skládačku a pak to zapekla? Co pak s tím? Po čase budu mít doma bambilion obrázků a žádné korálky. Takže se zase koupí nové (dobře to vymysleli, zloduši) a tak pořád dokolečka, dokud doma nebude přes samý obrázky k hnutí. Jako bychom si domácnost nekomplikovali čímkoliv jiným.
7. dubna 2017
007: Nejlepší přivítání?
To jsem zažila dnes při setkání s týmem.
Peláším si to, jak jinak než na poslední chvíli, do naší kanceláře a lehce zadýchaná do ní vpluju. Tím potěším některé přítomné, kteří si nějakou záhadnou dedukcí mysleli, že já se nezadýchávám (když jsem proti nim poloviční). Jenže pravda je taková, že moje fyzička potřebuje ještě hoooodně doladit.
Ale vše postupně!
6. dubna 2017
006: Napiš Neumím poslouchat!
S tím přišel můj syn domů. Zakrýval to v notýsku, když mi názorně ukazoval, že nemá žádný úkol.
"Hele, podívej... Není tam úkol!"
"Máš pravdu... A co to je napsané pod tvou dlaní?"
"Ale niiiiic..." a rezignovaně, s kapkou vzteku ruku odkryl.
"Hele, podívej... Není tam úkol!"
"Máš pravdu... A co to je napsané pod tvou dlaní?"
"Ale niiiiic..." a rezignovaně, s kapkou vzteku ruku odkryl.
5. dubna 2017
005: 4:59, můj oblíbený čas
Ano, minuta před pátou hodinou ranní. Ideální čas pro vzbuzení a využití toho božanského klidu v celém bytě a vlastně i domě a v tu chvíli snad i celém světě, pro vlastní potřebu.
Za minutu pět je poslední týdny oblíbený čas pro mé probuzení. Nevím jak to dělám, ale tělo se vzbudí samo. Natěšený jak malý děcko, že spolu a jen spolu budeme tu hodinu a půl.
S takovou vnitřní radostí pro sebe lze jen těžko zaspat.
4. dubna 2017
004: Když (ne)meju si... vlasy
Umýt si správně vlasy může být docela věda. Ne zas taková, že by to nedaly i děti, ale trochu to nedávaj. Vždy, když jim dám do dlaní šampon, a dřív než řeknu (po miliontý), ať dají trochu sem a trochu tam, prásk ho, napatlaj si všechno na vršek hlavy.
Ou Kej... Pak mají napěněnou jen šošolku a vlasy stejně umytý nejsou, a z vany zní "Mamííííí, mně to nejdééééé!"
3. dubna 2017
2. dubna 2017
002: Pohrabat se v hlíně
...a užít si víkend trochu líně.
I když jsem si říkala, co všechno zas udělám. Neudělala. No a co. Tak máknu přes týden.
Venku se v posledních dnech vylouplo tak dokonalý jaro, že ani dnešní ranní déšť ho neohrozil. Odpoledne bylo na zahradě. Hrabalo se listí, sázely se (konečně!) cibulky a byla pohoda.
1. dubna 2017
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)