29. července 2016

#184 Chutnám. Voním. Padám.

Když něco děsně chcete a myslíte si, že byste to měli zažít, tak dokud to nezažijete, máte pocit, že o něco vážně vážně velkého přicházíte. Je to vlastně dost podobný pocit, jako když najdete dopis, na který jste neodpověděli a odpovíte. Pak čekáte, co se stane. Pokud vůbec něco...

Vlastně, vždy čekáte, že se NĚCO stane. Bude-li to to nejlepší, co by se ve vašem životě mohlo stát, bude to jako splněný sen. Je to jako pokračovat na cestě, kterou jste kdysi vykročili, ale nedokončili. Z vlastní hlouposti, malosti, čekání na něco...

28. července 2016

#183 Nevyužitá inspirace

Objevila jsem složku s mandalama, co jsem kreslila před skoro 2 lety a se zájem jsem si je začala prohlížet. Čím víc listů jsem otočila, tím víc mi padala čelist. Nikoliv pro kvalitu, ale to, co bylo mezi všemi těmi tahy.

27. července 2016

#182 Vím víc, než si myslím

Nikdy by mě nenapadlo, že toho vím tolik. Jak bych taky mohla vědět, když jsem to vlastně ani nikdy nezjišťovala?
To jsou přesně ty věci, který tak nějak berete jako samozřejmost. Nebo si dokonce myslíte, že vlastně nic moc nevíte, protože někdo, koho jste hodně respektovali, to tak dával najevo...

26. července 2016

#181 Můj tristní fotolife

Taková je pravda. K profíkovi mám daleko. Hodně daleko. Propastně daleko... Ale přesto fotím dál. Vypadá to trochu sebemrskačsky, ale není.

Jooo, jasně, občas mne přepadne turbo, když vidím fotky jiných. Jak oni vidí spoustu úžasných věcí, který já prostě nevidím. S nadšením sleduju jejich alba. Oni mají taaaak zajímavý život. A jak zajímavě ho umí zachytit. A někde vzadu je mi jasný, že jsou to děsný kecy, protože mi jde hlavně o to, bez ohledu na můj i jejich život a okolnosti, zlepšit SVOJE focení natolik, aby pak někdo podobně nadšeně prohlížel i moje fotoalba.

25. července 2016

#180 Tučná jako prase

Ne že bych to kdy nějak extra řešila, ale tohle začíná být je tvrdá realita.
Víte jak my žensky rády přeháníme a každý gram okomentujeme deseti rozvitými větami, i když o nic nejde? Tak to není můj případ. Bohužel.

23. července 2016

‪#178 Příliš komplikovaný

Kdybych měla jedním slovem vyjádřit, jaký je život v naší civilizaci, nenapadlo mne dnes lepší synonymum než KOMPLIKOVANÝ. Ano, všechno si děláme zbytečně složitý a pak jsme zdrceni tím, že se nám nežije snadno! Jak by se nám asi mělo taky žít???

22. července 2016

‪#177 Ponořit se do řádků

Dneska jsme prvně vyrazili na nádraží včas. Přemýšlím teď, jak přesně se to stalo, když byl původně tak rozladěn a připomínala jsem mu odchod méně krát než běžně dělám. Přesto se i on převlékl a připravil včas a bez protestů jsme vyrazili do horka odpolední Prahy...

Cestou jsme procházeli kole kavárny. Seděl tam. Ponořen v knize. Naprostá relaxace a přesto nezměrné soustředění. Tenhle stav miluju...

19. července 2016

‪#174 Sbohem mým kresbám

Taky jedna kapitola minulosti. Jedna z těch příjemných. Jedna z těch, která mne dlouho drásala, že je minulostí. Tak je, a co? Co s tím nadělám.

Mám tu několik (dohromady asi 10!) rolí kreseb z dob, kdy jsem chodila na kurzy kreslení a na uměleckou. Pravěký vzpomínky. Vzpomínky, nad kterýma se vzdychá a můžete se jimi trýznit, jak je to smutný, že už tohle nezažijete. Ach...
Ale vždyť jsem to zažila! A bylo to skvělý! Jak stárnu, tak blbnu...

17. července 2016

‪#172 Léčivé (sebe)uznání

Uzavřít jednu kapitolu života dá někdy fušku. Já se rozhodla už nic nehrotit. Tohle fušování do řemesla běhu času je náročný a přitom stačí udělat to nejjednodušší, co můžete - prostě jen jít dál.

Když porovnám své pocity před týdnem, měsícem nebo před 3, je to jako kdyby to byly tři jiné ženy. Samotnou mne překvapuje, co všechno se v člověku může poskládat, urovnat a překopat během tak krátké doby. Poslední rok (možná dýl) jsem svůj život tak nějak táhla, ale za poslední měsíce jsem zjistila, že tohle vůbec není třeba dělat.

16. července 2016

‪#171 Radost v Radosti

Spěchám na úřad. No jo, chci z nich vymámit nějaký drobný. Je dusno a na obloze jsou dost podivný bouřkový mraky. Tyhle stavy před bouřkou, i kdyby to byla jen moje domněnka, jsou zvláštní. Vlastně dneska se cítím zvláštně, ale určitě to není tím, že jdu orodovat na úřad...

9. července 2016

‪#164 Dost velký sousto

Uf. To jsem ani netušila, jaký to dostane spád.
Všude se tu válí dětské oblečení a já vytahuju další a další. Hledám, objevuju, překvapuju se nalezeným a fotím. Pak přeměřuju, zapisuju a zase to skládám, a těch hromádek je čím dál víc a já se snažím vymyslet nějaký systém, nějaký řád, jak to ukočírovat.

4. července 2016

‪#159 Týden bez dětí

Začal už o víkendu a já se do toho dnes opřela. Makám jak zběsilá. Trochu mi z toho jde hlava kolem, ale dobrý {smích}. Asi vás nepřekvapí, že mám senza plán.

2. července 2016

‪#157 Síla nicnedělání

Učím se to. Nově. Jinak. Maminkovsky...
Protože kdo jiný by mi měl dovolit nechat všechno plavat?
Kdy jindy bych si to měla dovolit, než v moment, kdy můžu...

1. července 2016

‪#156 Zařídím si jiný léto

Před rokem jsem to řekla: Tohle léto chci mít jiný!

Dnes stojím na jeho prahu a nevím, jak přesně "jiný" ho chci, ale co si tak pamatuju, nechtěla jsem tolik otročit. Chtěla jsem i odpočívat, relaxovat a načerpávat sílu. Těšila jsem se, že se letos konečně zastavím, ponořím do sebe a přechroupu celý uplynulý rok, dva, tři... osm.