Svačinu jsem nakonec nestihla, foťák ale mám. Peláším na nádraží a doufám, že mi vlak neujede. Zas to mám na
Čekám na nádraží. Foto do WOL. Zpocenou hlavou mi jede, že jsem si tu ranní sprchu vážně mohla odpustit a radši nabalit pořádnej žvanec. Blbá volba, no! Následky nesu brzy... ve vlaku mírně hladovím, a cpu se jablkem, jogurtem s müsli a oříškovýma sušenkama Bebe...
Nicméně, jak jsem tak spěchala, vrátil se mi už xkrát zažitý pocit. Čím víc spěchám, tím pomalejší si přijdu. Mnohem pomalejší, přestože jedu na plný plyn. Jako by si tělo jelo volnoběh, ale hlava chce frčet. A najednou to neklape. A já vím, že fakt makám, ale ten dojem... prostě ten stres z vás udělá úplný hlupáky...
To jsem si rozepsala ráno v domnění, že to bude teda vážně super post a jak už mám hotovo.
Jak jsem si mohla naivně myslet, že tímhle zápiskem sfouknu myšlenku dnešního pátého dne? Že tím bude vše vyřízeno? To je jak posnídat a pak si myslet, že už hlad nepřijde. Že už jsem po jídle... Já???
Nebudu to protahovat, chci jen říct, že dnes byl úžasný den. Nádherné ženské setkání. Po zběsilém ránu následovala poklidná cesta vlakem a pak už se vrstvila jedna lepší věc nad druhou - úžasný vegan kuličky ve Forkys, báječná čajovna i s mangovou šíšou, to vše završené skvělými foto úlovky a báječnou inspiro cestou v kupéčku nad P.S. Ani Geislerový. K dokonalosti tomu chybí jen podpis autorky na první stránce!
Doma mě čekala lahodná šlehačková labuť a tři voňavé růže od mých milovaných. Ach děkuji. Dnešní den byl pohádka. Jak nádherné je žít!
Žilo se vám dnes taky nádherně?
P.S: Snad prvně jsem se nepodívala na počet stránek knihy a rovnou se začetla... Měním se.
P.P.S: Doufám, že se mi nebude zdát o slavném herci, abych to pak nemusela psát do P.S., chich.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)