Během posledního týdne se ve mě něco zlomilo (v tom nejlepším slova smyslu) a ať to bylo cokoliv, nahodilo mě to do sedla. Ale do toho nejkrásnějšího sedla, o jakým jsem snad jen mohla v posledních dnech snít. No, abych pravdu řekla, moc jsem o ničem nesnila, poslední týdny... měsíce... možná rok... Uf.
Ale teď je nějaký boží období (díky za něj!) a přichází mi jedna myšlenka za druhou a ne, nezdají se mi všechny boží, ale většina z nich mi dává smysl a těžce mě bere u srdíčka. A to se tetelí. Blahem. Jo, tetelím se blahem úplně celá...
Dnes jsem po dlouhé době zavítala k Tasslovi. Neptejte se proč, tohle sama nikdy nevím. Vždy, když jsem u něj, neubráním se návštěvě Misantropa. A najednou jsem na jeho... ano, došlo mi to hned s přečtením posledního - prvního příspěvku: projekt 365! Ten projekt, TENHLE projekt, který jsem já prostě nedotáhla. Můj plán zněl jasně, stejně jako jeho - "ať se děje, co se děje, napsat každý den."
Nepovedlo se!
On to dal.
Uf. Teda lepší nakopnutí jsem si přát nemohla...
Vždyť je to JEN ROK. 365 dní.
Já nevím, proč na tom TOLIK záleží. Mandaly jsem dala, tak proč by psaní mělo být problém? Není jediný důvod. A protože jsem z posledních dní slušně v rauši, říkám si, že když mám za pár narozeniny a bude to takový "nijaký číslo", ale ten příští rok naopak - pěkný kulatý, tak že bych... že bych se k němu propsala...
Musím se smát!
Mám ještě 2 dny na to si tuhle demenci rozmyslet. Jenže víte co, nepokořená výzva je jak kamínek v botě... Můžete stále jít, můžete si říkat, že se třeba posune, kde to tolik tlačit nebude, nebo že to ten "kousek" dáte, anebo po všech těch vnitřních rozmluvách se jednoduše zastavíte, dřepnete, sundáte ten zatracenej škrpál z nohy a tu zpropadenou nepříjemnost prostě VYSYPETE.
Ta úleva, když vás nic v botě netlačí.... Jooo, myslím, že to znáte.
A já jsem přesně v té fázi, že mě něco tlačí v botě a mohla bych to vysypat třistapětašedesátkrát a měla bych pokoj. Takže????
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)