Třistapětašedesát 050

Bolí mne kolena při dřepování. Už druhý den, a to jako dost fest. Vlastně jen jedno koleno. Pravé. Takže nemůžu dělat dřepy až dolů do pravého úhlu, a tak dělám je půldřepy a jde to. Občas to zabolí, tak si dělám delší pauzy, ale dobrý. No, doufám, že to brzy přejde. Trochu to ohrožuje moji plánovanou výzvu a to mne trochu štve. Ale vážně jen maličko....

Napsala jsem článek. A zjistila, že je totálně pitomej. To se někdy stává. Vyjádřit názor je fajn. Někdy ale po aktu cítíte, že to odporuje tomu, co hlásáte. Máte chuť to přepsat, ale nevíte co a jak, protože vlastně to celé byl rozhovor hlavně k vám samotným, abyste si udělali jasno, jak to vlastně máte. A víte co, podle mého kritickýho oka to mám dobře nastavený a to mi vlastně stačí. Zbytek musí prověřit realita. K tomu nemám co dodat.

Čtu "V těle světa". Tahle knížka mne zaujala názvem i obalem. Jakmile si mozek přečetl název zaměřila jsem se na malý dodatek - autorka Monologů Vaginy. V hlavě mi bleskově proběhla scénka z Přátel, jak šli kluci do divadla na zběsilou one-woman-hru Monology Vaginy. Byl to tak nevšední zážitek, že ho nechaly prožít i zbytek party Cha. Vidím černovlasou herečku s rudými rty zběsile řvoucí něco o Vagině. Chtěla jsem si to přečíst. To bylo včera. Dnes jsem se začetla. A hned na druhé stránce jsem pochopila o čem Monology Vaginy jsou a bylo mi to jasné. Jak mohou znít hlasy utrpení a násilí? Už vím co si půjčím potom...
Ale čtu dál. Ta knížka je neuvěřitelně svěží, sarkastická i citlivá současně. Já netušila, že čtení o rakovině může být tak inspirující...

Retro 21-09-2014 Spánek a únava se protíná mýmživotem v pravidelných intervalech. Asi proto,jak to flákám. Zrovna dnes a teď se cítím velmi unaveně a přemýšlím, zda to natahovat, protože nemám hotovo, anebo to zabalit a jít se pořádně prospat. Nejradši bych dokreslila jen mandalu a šla chrnět, jenže práce nepočká. Kdybych ale měla udělat všechno, tak nejdu spát pár dní. Pravděpodobně...

P.S.: Výzva ovoce a zelenina - splněno levou zadní :-)