Chtělo se mi. Chtěla jsem psát o úžasném firemním setkání a najednou to bylo pryč. Napsala jsem pár odstavců a zdálo se mi to plytké. A pak se mi chtělo místo psaní brečet. Musím uznat, i když jsem zprvu chtěla být statečná, a tvrdošíjně jsem chtěla psát, šlo mi brečení mnohem líp. A tak jsem nechala stéci po tvářích pár slz. Posmrkala jsem jen jeden kapesník a vzdychla pouze třikrát - jsem už velká holka :-)
Asi není třeba brečet nad správným rozhodnutím. Ale projevit se je OK. Někdy je lepší skropit tvář tuctem slz, než se snažit vypotit odstavec hloupých slov...
Fotbálek. Dali jsem si s Bártíkem před obědem trochu pohybu. Dlouho jsme si nezačutali na zahradě. Dnes bylo i ideální počasí. Došlo i na pády a zranění. A nakonec to schytal i míč. Nevím kam ho pak kopl, ale rána to byla smrtelná. Nepraskl, ale splaskl...
Měla bych. Nějak často používám tahle dvě slova. Možná, že kdybych víc dělala věci, který i chci a dala jim rozumný časový prostor, aby pak neubližovaly tomu, co dělat mám, protože mi to např. zlepšuje život, nebo vydělává peníze, něco by se změnilo. Nejde o to JAK, jde o to rozmyslet se, co a jak a zkusit to. Vždy se to dá změnit. Je to přece můj život, můj čas - já jsem strůjce. Ve vleku "musím a měla bych" jsem ale slabá. Nicméně je to stejná (ne)volba, jen ze špatného konce...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)