7. října 2014

Třistapětašedesát 026

Dřez plný nádobí. Po ránu maximální facka. A to jsem si dala závazek, že se večer postarám, aby byl dřez prázdný. No, nějak na to přestávám myslet. A dobře mi tak. Tenhle pohled je nad všechny myšlenky. Už jsem úplně zapomněla jak depresivní je dřez plný nádobí. Po ránu je to fakt neuvěřitelně otravný.
Posuďte sami. Člověk přijde s čerstvou hlavou, někdy teda i mírně nečerstvou, a kromě pohledu na tu horu zbytků minulosti, které na něj hned po ránu dotírají, si nemůže v klidu udělat čaj (nedá se natočit voda do konvice), nemá kde rozkrojit chleba na svačinu pro děti (prkýnko je špinavý z večera... sakra, i to druhý co používám!), škrabka se zas válí někde opatlaná od večeře (kde vůbec je? A tímhle loupat jablíčko?). Ráno je tak mnohem náročnější.
Tohle už NIKDY! Takhle den drhne a ještě ani pořádně nezačal.

Naplánovala jsem si to úplně jinak. Na půl devátou v Dejvicích. Je půl devátý a já teprve cestuju - směr Dejvice. Dorazím později. Takhle to prostě někdy s plány je. Člověk míní a Bůh mění. V některých případech jen boží obrazy ztělesněné ve dvou ratolestech. Vlastních. Chtěla jsem být v půl už v Dejvicích. OK, je půl a já jsem teprve na cestě, ale to je taky dobrý! Na dnešek se těším... Akorát jsem si uvědomila, že jsem si nevzala čtivo. Ještě, že je to jen pár stanic, akorát by překáželo...

Lepila jsem štítky. Na čokoládu. Čokoláda byla úplně všude. Nemít židli, možná bych i seděla na krabicích s čokoládou. Byly kam se podíváš. A každá z těch čokolád prošla mýma rukama. Zabalená samozřejmě. Lepila jsem na ně české popisky, aby i našinec věděl, co lahodného vkládá si do svých úst. Zpestřila jsem si tak dopoledne dokonale rutinní manuální prací. Jo, a byla to zábava. Ale to jsem tušila.
Domů jsem přišla s výslužkou. Nechala jsem si poradit, přece jen *H* v tom je každý den, a tak jsem domů přinesla čokoládový sen nejen pro nás - dospělačky, ale i pro dětičky. Aaaaaa, to bude mlsání. Večerní update: bylo!

Hlídám večerní mlsání. Snažím se nepodlehnout. Jsem o tvrdým sýru a tvarohu. A taky nějaká zelenina samozřejmě - paprika a okurka. Držím se, abych si nedala pečivo. Uuuuf, taková moje oblíbená záplata, když nevím "co by" - nebo najdu tyčinku, chleba, sušenku, či tak nějak. Děsnej zlozvyk. Pryč s tím.
Čtvereček kvalitní čokolády mi snad projde... Dva... tři... Chjo.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)