Pokud bych to měla hodnotit podle toho, že jsem kvůli tomu nestihla dodělat svou práci, tak se cítím mizerně. Jenže říkejte tohle odpočatýmu tělu. Jsem z toho trochu mimo, jak mám čerstvej mozek. Možná díky tomu ty výčitky nemají takovou šanci. Nebo možná ještě trochu spím...
Udělám si plán. Znáte to, taky už jste xkrát zkoušeli něco změnit. Já ale nic extra měnit nechci, já jen potřebuju začít pracovat jinak se svým časem a stále hledám způsoby, jak bych skutečně efektivně mohla. A tak mám teď zas nový plán - plán na lepší využití času. A jsem z toho tak nadšená, že se nebojím uvažovat o nemalém prostoru pro četbu a vlastní projekty i psaní. Znamenalo by to ohromný posun dopředu. Tak teď to jen doladit a otestovat.
Vymezit se. Ujasnit si, kdo jsem, co chci být a hlavně jakou mám hodnotu. Nejen jako člověk, ale hlavně jako poskytovatel nějaké dovednosti - služby, nějakého umu či talentu. Pokud někdo nemá to co mám já a potřebuje to, je to sakra poptávka. No ne? A pokud tuto poptávku jsem ochotna pokrýt, tak na základě mé ceny. A tu si musím nyní striktně určit. A opravdu si jasně dát, kde je minimum, pod které prostě nepůjdu. NIKDY. Vymezit se, najít své místo a dát mu cenovku. Je to trochu moc materiální, jenže život neroste jen na stromě a dvě děti nevyžijou ze vzduchu a pod mostem. Já nakonec taky ne :-)
Honí mne mlsná, ale řekla jsem si, že to začnu trochu jinak. Nevím tedy jak to dlouho vydržím, ale pro dnešní večer jsem místo sladkůstek vyndala z lednice tvaroh a postupně si ho tady porcuju a minimálně se cítím líp na duchu. Chutě zažehnány nejsou, ale břicho se postupně plní a za chvíli, až do mozku dojde tato informace (nechápu, jak tak dokonalý stroj může zrovna v komunikaci s potravou mít takové zpoždění!), tak snad vypne i kontrolku "Dej si něco sladkýho!"
Nedám. Teď na noc, zrádče!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)