Zraňuju sebe samu. Pokud dávám to nejlepší ze sebe pod cizím jménem, nemohu čekat, že dostanu uznání za svou práci. Zabolelo to! Hodně to zabolelo. Ale to je život - občas se věci prostě se*ou a má to taky svý důvody. A jen to ukazuje na věci, který člověk nemá vyřešený. Ukazuje to, jak málo si váží sebe. Jak málo si věří. To je můj mega úkol už pár let a věřím, že do roka ho zmáknu. Rok je dost na to, aby se věci posunuly. Vím to...
Nemohu kreativně pracovat. A tak jsem si řekla, než abych čuměla do prázdna, přitrouble prokrastinovala a prohlubovala už tak nedobrý pocit dnešního dne, koukla jsem se do seznamu mého výzvového to-do-listu, v němž jsem už přes měsíc nebyla a řekla si, že bych se mohla kousek pošoupnout. Tak jsem se pošoupla...
Překvapena zprávou. Jiskřička dnešního chmurnýho dne. Já měla plán, že napíšu každý měsíc básničku. Není to tak snadný, jak jsem si myslela. Jednak jsem vypadla z rytmu a nějak jsem vypadla ze sebe a svýho stylu. Nicméně se vždy o něco pokusím - zrovna jako dnes. Ačkoliv to byl jen výkřik, chápu to pozitivně - snažím se. Nicméně díky tomuto počinu jsem zjistila, že na mne na Písmáku už přes rok čeká zpráva. Vážně je rok 2014? Takže já tam mám zprávu z minulého roku, která je odpovědí na zprávu starou roky 3? Není to příliš patetický?
Ooooou, to je síla. Vážně síla! A víte co, je fakt den na prd, ale tohle, tohle mi udělalo maximální radost. Díky.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)