29. září 2014

Třistapětašedesát 018

Byla mlha a zima. Uuuuuch. A já nějak podcenila oblečení. Měla jsem jen tenký "svetr" s hlubokým výstřihem, takže jsem klepala kosu a navíc mne nepříjemně začala bolet hlava a krk. Ach, ten můj odhalený krk. Litovala jsem, že jsem si víc nepromyslela dnešní oblečení. Ale nějak nebylo kdy. Příště si prostě vezmu tu ušmudlanou mikinu. Sice žádná elegance, ale teplíčko...
A ten svetr půjde do kontejneru! Já ho nosit prostě nemůžu.

Jsou to kecy, kecy, kecy. Rozplynou se s posledním voličským hlasem. Jak říkala naše profesorka na navrhování: "papír snese všechno". Jo, papír snese opravdu dost, i nesnesitelné balamucení a lhaní. Kdyby totiž něco dělali, nemuseli by pak vytvářet zhovadilé kampaně plné nesmyslných hesel a platit to. Nikoho dosud nenapadlo, že by lidi volili sami díky tomu, co pro ně skutečně udělali. Ale když neuděláte nic, musíte alespoň dost naslibovat, abyste zůstali u správného korýtka o nějaký ten rok dýl a v klidu dál krmili svůj nehorázně nenasytný břuch. Chjo. Nějak mne nebaví to ani sledovat. Tohle jsou zas volby za trest....

"Mám pro tebe kšeft." a mne už se obrací útroby. Minutu trvalo, než jsem se dozvěděla, co se po mne vlastně chce. Ale je to prý moje práce... Abych se pak v následujících 2 minutách dozvěděla, že o tom vlastně nemohu psát, protože je to zakázaný. Pak jsem dostala doporučení přečíst si novelu o léčivech, byla jsem totiž příliš vtipná a tím pádem nepochopená. Nakonec mi bylo řečeno, že se tím nemám zatěžovat... Tak tenhle KŠEFT jsem sfoukla rychle, co...
Zda chci nebo nechci nepadlo jediné slovo. To je asi automatické v moment, kdy odpovím. Nedělám to podobně? Měla bych se zamyslet. To se mi nelíbí!

Prokletá tlačítka. Copak je možný zkopírovat text, smazat původní soubor, zkopírovat další a pak se hroooozně divit, kde je ten text, co jsem kopírovala úplně jako první? No, slušně řečeno, v p*deli. Prostě není. Protože někdo, kdo vždycky všechno 20x nechává, než něco smaže, to jednou udělá úplně obráceně.
Upřímně - chtělo se mi brečet a neměla jsem k tomu daleko. Ale pak jsem si řekla, že je to příležitost napsat to ještě líp. Sice tomu v tuhle chvíli příliš nevěřím, ale myslet si to můžu. A časem se mi snad uleví.

Udělala jsem zdravou večeři. Zeleninový salát s nakládanýma houbama a šunkou od kosti. Snědla jsem ho snad tunu a bylo mi mooooc fajn. No, ale aby toho nebylo málo, hodinu na to jsem si dala Bebe Dobré ráno s kafem. Ano!
Takže jsem svou "zdravou" večeři totálně zazdila.
Musím se smát, protože to moje stravování je vážně vtip. To už jinak nelze ani chápat.
Ale co mohu, když mne vážně silně honí mlsná? Já nemám sílu odolat. Večer to jde prostě těžko no...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)