Třistapětašedesát 017

Ranní stránky. Možná bych to neměla psát, abych to nezakřikla, ale dneska jsem to prostě udělala všechno jinak. Vstala jsem, umyla se, udělala si zdravou ovocnou snídani a teplou vodu a než jsem zapnula počítač, vzala jsem sešit, ve kterém jsem už před 4 lety začala ranní stránky a popsala další list. A chci věřit, že nebyl poslední.
Bylo by vážně tak těžké vstát o 10 minut dřív, abych mohla popsat zítra, a kdykoliv potom, další list? Bylo, nebo mi na sobě záleží?

Nadšená. Z toho co teď dělám. Z toho co vzniká. Z toho čemu se věnuju. Je to inspirativní. Ano, je to milionový. Je to úžasný a jsem opravdu ráda, že se alespoň část toho, co dělám týká jen a pouze mne a že tyhle okamžiky rostou. Pomalu a nenápadně. A nevím proč, možná to sluníčko, nebo nadbytek cukru v krvi, nebo kofein z dopolední kávy, ale dostala jsem nějak další chuť do cvičení, psaní a tvoření.
Asi mám hafec času. Jasně, že jo! Mám přesně tolik času, kolik si ho vytvořím. Kdy to konečně plně pochopím a začnu s tím operovat jako s hotovou věcí?

Odmítla jsem práci. A nebyla by špatně zaplacená. Odmítla jsem dobře placenou práci. Vím, že nemám teď čas. Neřekla jsem ANO a pak se uštvala k smrti - nebo minimálně vyčerpáním. Řekla jsem NE a neskutečně mne to osvobodilo. Řekla jsem NE, abych mohla dodělat, co mám rozdělané, na čem teď pracuji a v čem mi teď visí srdíčko. Právě proto jsem řekla NE, protože si chci zachovat fokus tím správným směrem a chci dotáhnout na 200% věci, které cítím hluboko v sobě, že tohle je to moje, kde jsem fakt the best.
Mám ze sebe radost. Mám radost z hrdého NE, které mi sklouzlo ze rtů úplně samo.
Fíha, fakt se něco změnilo.

Jak jednou začnete růst, nic vás nezastaví. Jak jednou začnete posouvat laťku, i okolí časem začne očekávat, že je to vaše norma. Zlepšovat se každým okamžikem se stane běžnou součástí vašeho života. Prostě o tom pak nepřemýšlíte a pokud ano, tak jen v souvislosti s tím, jak to udělat maximálně efektivně, případně jak to změnit tak, aby to mělo potřebný efekt, sílu či styl. V téhle fázi ještě nejsem, ale začínám si uvědomovat, jak mne baví na sobě pracovat a mám neskutečné potěšení z posouvání svých hranic. Tak jen houšť a větší kapky {mrknutí}