Dlabu moc sladký. Když jsem odcházela pro *B* do školy, nadopovala jsem se na cestu čokoškou a hned v tu chvíli mi bylo jasný, že mám problém. Jo, sladký a pečivo je můj hřích. Přitom jsem nikdy nesnědla tolik pečiva jako od doby, co jsem matka. A čokoláda? S tou je to stejné. Jako by bylo tak těžké se chvíli zastavit, trochu popřemýšlet nad tím, čím zahnat chvilkový hlad a nenechat se zlákat rychlou bezpracnou možností. Mít dost alternativ a naučit se po nich sáhnout...
První poznámka. Překvapivé! Mlátí spolužačku do hlavy. Mám mu prý domluvit. Už jen když se ptám, co se vlastně stalo a vidím ten jeho poťouchlý úsměv, říkám si, zda to má smysl. Reaguji na jeho výraz, že se mi zdá hloupé smát se tomu. Zklidní výraz a vysvětluje situaci. Obhajuje se! Proč? Mohu jen domýšlet, jak to skutečně bylo. Vím jaká je horká hlava, v akci pro ránu nejde daleko, nicméně ... upozorňuji ho, že první dojem je důležitý a že se s ním potáhne celou školu, tak zda by nebylo lepší se nejdřív zastavit než okolo sebe začnu mlátit. Myslím, že je mu pověst úplně volná. Asi tak někde uprostřed těla z druhé strany.
Dnes večer jen ve třech. Já a děti. Je to jiný, ale líbí se mi to. Sním o vlastním útulném bytečku... jednou. Možná blíž než se odvažuji snít. Alespoň myslím {mrknutí}
Nepíšu nic jinýho. Nepíšu blog, nepíšu web, nepíšu si deník a mám co dělat, abych se zmínila o nějaké té vděčnosti. Píšu jen tohle a to taky s odřenýma ušima - včerejšek a úterý ještě není pořádně dopsaný! Nemít mobil a notýsek, tak bůhví jak by to vypadalo. Některé myšlenky jsou totiž vážně mega rychlé a až teprve teď si uvědomuji, kolik drobností může člověk zachytit, pokud se na ně těch pár minut soustředí a zvěční je. To ostatní samozřejmě navždy odplyne, ale to je kouzlo výběru.
po dvou týdnech těžko soudit, jak to dopadne, ale baví to, o tom žádná.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)