Ranní nálada pod psa. Prostě jsem jen bojovala se svou nedokonalostí. Nechala jsem se zlomit! Trochu. V určitých chvílích bohužel více. Ale naštěstí si na to ostatní ani trochu nehrají. Což je dobře - hlavně pro mne.
Mám radost! Pro děti se řítím sice nějak pozdě, ale spokojeně. Vykoumaly jsme společně s *A* spoustu věcí, spousta z nich se teprve někde projeví, ale hýbe se to a myslím, že to bude i brzy vidět. Mám takové tajné přání, že by to snad mohlo klidně být i příští středu. A to by bylo totálně maximální.
Ty jo, tomu říkám kopanec. Někdo o něčem jen stále sní, převaluje to z jedné hemisféry do druhé a někdo jiný si prostě jen řekne a jde to udělat. Jasně. Jediný rozdíl je, že to druhé už je dávno vidět a může z toho být něco velkého. To první může být sebeskvělejší, ale co z toho, pokud to nikoho neovlivní, neobohatí a tak... prostě je to vlastně k ničemu... Nelžeme si!
A tak bych si měla přestat lhát a dát si termín. Jinak to budou nekonečné "ažpaky", které nikdy neskončí. Snad jen dokud neskončím já sama.Tak tohle není ten scénář, který by se mi líbil.
A ten, který se ti líbí, ale neuskutečňuješ. Proč?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)